GUASHA („Gua“ – škrábat, „Sha“ – výsev)

Historie Guasha techniky spadá k dynastii Tang (618 – 907 n.l.). V současné době je využívaná jako ozdravný a diagnostický prostředek v rámci tradiční čínské medicíny. Z pohledu západní medicíny má guasha vliv na zmírnění bolesti a napětí svalů, stimuluje cirkulaci v kapilárách a dochází tak k odvodu odpadních látek ze sítě kapilár do tkání, podkoží, mezi buňky a odvod pomocí lymfatického systému z těla ven. Má pozitivní účinek na nervový, endokrinní a imunitní systém.

Jak probíhá Guasha terapie:

Praktik si na základě řešeného problému vytipuje místa na těle, na kterých bude guasha metodu provádět. Nejčastěji je pro gausha využívána nefritová destička.
Praktik následně „škrábe“ po těle s pomocí zmiňované destičky, a to do fáze, kdy se objeví výsev. Intenzita, barva i místo výsevu je vždy závislá na typu klienta a slouží jako informace pro praktika o úrovni stagnace čchi a krve v těle. Důležité je, aby klient věděl, že daný výsev nezmizí okamžitě, ale může mizet i několik dnů.

Samotný zákrok není výrazně bolestivý. Vše je závislé na úrovni stagnace na daném místě. Ke zlepšení stavu klienta může dojít ihned po skončení terapie nebo také pár dní po ní. S čím by měl klient počítat je možná únava, která je po provedení jedním z nejčastějších projevů.

Kdy se guasha metoda nejčastěji využívá:

a) při akutních i chronických bolestivých stavech pohybového aparátu

b) k regulaci a pročišťování průtoku čchi a krve v drahách, zejména ve stavech plnosti

c) jako dignostický prostředek

d) v zimním období v případě např. chřipek a viróz, kdy zkracuje délku a závažnost onemočnění